Republika slaví 100 let. Naše Časosběrná kronika není na světě ještě tak dlouho, ale pojďme si představit, co by v ní mohlo být zaznamenáno, kdyby byla. A my bychom do ní zapisovali nikoliv jednou za rok, ale jednou za deset let. Zamysleme se, jak by vypadala důležitá období české historie viděná perspektivou historie naší rodiny. Přečtěte si fiktivní útržky z imaginární časosběrné kroniky. Třeba si vzpomenete, že se něco podobného odehrálo i u vás.
Dvacátá léta
Dědečkovy 70. narozeniny se nesly v duchu vzpomínek na Rakousko-Uhersko. Je to zapřisáhlý opatrovník všeho, co bývalo C-K neboli císařsko-královské. Na naši novou republiku si nemůže zvyknout. Těší se dobrému zdraví a oslavu si náležitě užil.
u
u
Třicátá léta
Sousedovic František si pořídil automobil! Už je to třetí auto v ulici. Tatínek říká, že i my se brzy svezeme ve vlastní Aerovce.
Čtyřicátá léta
Pepíčkovi a Mařence se narodila Hanička. Je to nádherná buclatá holčička s velkýma očima. A je celá po babičce Božence.
Padesátá léta
Dnes jsme se stali středobodem naší ulice. V našem obýváku jsme měli tolik lidí, že jsem si ani nemyslel, že se sem vejdou. Táta nám pořídil televizi. Má černobílý obraz a zvučí a hraje. Táta dovolil, aby, se u nás všechny děti z ulice dívaly na pohádku. Máma vymyslela udělat lavice z žehlicích prken, aby se všichni vešli. Dávali Pyšnou princeznu a všichni jsme byli nadšení.
Šedesátá léta
V srpnu byl strejda Karel na dovolené ve Švýcarsku. Už se domů nevrátil. Emigroval.
Sedmdesátá léta
Silvestr 1978 jsme trávili ve společnosti švagra a jeho rodiny. Děti se navzájem užily. Hodně jsme se nasmáli. Jediné, co nám nevyšlo, bylo to, že jsme 2 mísy chlebíčků, šampáňo a vína dali na balkon a jak přišel náhle mráz, lahve popukaly. A my si mysleli, že jsou to petardy.
Osmdesátá léta
Vánoce jsme trávili celá rodina na naší chalupě. Bylo nás tam tolik, že jsme o sebe zakopávali. Ale i přesto tam byla příjemná atmosféra. Jediné nedorozumění bylo před podáváním štědrovečerní večeře. Jako obvykle maminka chtěla vytírat. Že nemůžeme, jíst dokud nebude čistá podlaha. Bez toho by snad ten Ježíšek nepřišel...
A ještě jedna událost se stala. A také ne poprvé. Děda si zase spálil zuby. Tedy zubní protézu. Loupal jablka a při té příležitosti si odložil protézu hned vedle slupek. Když doloupal, noviny se slupkami hodil do kamen včetně jeho klapaček. Tak tu pečenou kachnu, kterou jsme měli na Boží hod, mu babička rozemlela v mlýnku, aby ji mohl sníst.
Devadesátá léta.
Naše první cesty na západ po otevření železné opony. Konečně můžeme cestovat. Jezdíme na poznávací zájezdy. Nevadí, že trávíme noci v autobuse a jíme řízky a obložené chleby. Hlavně, že něco vidíme a konečně cestujeme. Letos jsme stihli Rakousko a Německo. Neuvěřitelně to baví celou rodinu.
První desetiletí 21. století
Taťka si pořídil mobilní telefon. Je to něco nezvyklého. Telefonuje odkud chce a také může psát sms zprávy. Telefon dokonce dělá fotky. Od teď budeme fotit fotky do kroniky mobilem.
Druhé desetiletí 21. století
V tomto roce zemřela teta Miluška. Poslední z rodiny z předválečné generace. Zmizel s ní svět vzpomínek z doby dávno minulé. Vzpomínky na to, jak chodila pást husy, jak se s babičkou Boženkou prali o jedinou tužku, co měli doma.
Republice přejeme, ať je silná a demokratická, ať si jí její občané a občanky váží a pečují o ni. A vám přejeme, co nejvíce zaznamenaných vzpomínek. Je možné, že to, co teď zapíšete, si přečtete za několik let a budete vzpomínat, jak jste prožívali svůj život ve všech různých obdobích a že síla událostí rodinných často převážila význam historických milníků.